Autor: Lukáš Vojtěch Vodenka z Karlových Varů (13 let)

Začalo to asi v lednu 2004. Potřeboval jsem do školy víc pití protože 0,5 litru mi nestačilo a chodil jsem pořád na záchod a bylo mi chvilkami zle.
Dne 28.5.2004 jsme odlétali na supr dovolenou do Bulharska. Moc sem se těšil. A právě 29.5.2004 začalo mi být opravdu zle a strašně jsem pil a chodil na záchod ještě víc než obvykle a vůbec jsem neměl chuť k jídlu. Bylo mi opravdu čím dál víc zle. Mamka jednou prohlásila: “Lukáši ty piješ jako bys měl cukrovku“ já se vyděsil, ale né moc.
Dne 30.5.2004 jsem lehl do postele, v moři sem byl zatím vykoupaný jen 2krát. A pomalu jsem upadal do bezvědomí. Pamatuji si jen pár okamžiků, uplynuly 2 dny a já si z těch dvou dnů pamatuji asi 30-60 minut. V noci mě odvezli do nemocnice, ale pořád nevěděli co mi je. Podle tátova vyprávění jsme jeli do nějaké malé nemocnice. Tam tátovi řekli, že mám debet (bylo to bulharsky) táta nevěděl co to znamená a po vysvětlení jedné sestry (domlouval se rusky) pochopil, že debet znamená česky diabet a tata pochopil že je to cukrovka. Naměřili mi hodnotu glykémie 55mmol/L. Tak jsme jeli sanitkou s houkačkou do nemocnice v Burgasu (toto je vše vím jen z tátova vyprávění).
Druhý den jsem se probudil (bylo to 1.6.2004 na den dětí), nevěděl co mi je slyšel jsem jak táta říká:“ Ahoj! „ A já byl rád že ho vidím, strávil jsem v téhle nemocnici 3 dny a pak jsme se vrátili letadlem (už jsem měl glykémii jen 17 mmol/L) zpátky do ČR-Praha-Ruzyně.
Nad letištěm jsme 30 minut kroužili než nám dali povolení k přistání to bylo dost protivné. Ale po těch 30 minutách jsme přistáli, vystoupili z letadla a já se začal s tátou hádat. Koukal na nás nějaký pán v košili ČSA, po chvilce nás oslovil jestli nejsme Vodenkovi a my přikývli. Přivezl pro mne vozíček pro invalidy já se posadil bylo to fakt „hustý“. Jeli jsme ještě pro zavazadla a pak před letiště kde na nás už čekal Hospital Transporter.
Nastoupili jsme a jeli do FN Hradec Králové kde pracuje má babička a děda kvůli kterým jsem jel do Hradce a ne do Karlových Varů. Ležel jsem tam celkem 14 dní, ale ztoho jsem byl 1 týden (ten druhý) na propustce každý den jsem se šel ukázat doktorovi a pak jsem zase šel domů. Ted už mám cukrovku víc než rok a říkám si dodnes „Už nikdy víc!!“