Napsala Noemi (11 let)

V jednom velkém městě stojí na sídlišti panelový dům. Pod okny toho domu někdo kdysi dávno vysadil břečťan. Břečťan se pěkně rozrostl a zakrývá už svými zelenými listy celou zeď.
Za jedním oknem toho domu žije v břečťanu spousta vrabců. Ale místo aby pracovali, vydělávali a poctivě se živili, tak se akorát perou, hádají, nadávají si a jen tak si poletují. Nejedí pravidelně snídani, svačinu, oběd, druhou svačinu, večeři a dokonce ani druhou večeři, ale jenom si večer dojdou na FAST-FOOD k popelnicím.
Avšak jeden vrabec pravidelně jí. Musí, protože má diabetes. Ostatní vrabci se mu posmívali, že musí pracovat, vydělávat a živit se. Musel totiž jíst šestkrát denně a u popelnic bylo jídlo jen večer.
Raději se odstěhoval někam do parku. Tam ale nemohl vydělávat a tak jedl zrní a drobky z krmítka. V parku se měl moc dobře. Nikdo se mu tam neposmíval a dokonce si tam našel i kamarády. Kamarádi pomáhali jemu a on zas pomáhal jim. A dokonce se tam i oženil s krásnou sýkorkou a měli spolu malé sýkorky s vrabčí hlavou.
Říkal si: „Dobře jim tak! Těm vrabcům za oknem! Já jim neřeknu jak se tu mám a jak je to tu dobrý! Ať si klidně zobají nějaké blafy od popelnic! Ha!!!“ zasmál se a vrabcům za oknem o parku nikdy neřekl.